2018: Drahoš x Zeman

Publikováno: 24.01.2018

V jednom obchodě na brušperském náměstí byla od druhé poloviny roku možnost podepsat se pod petici budoucí kandidátní listiny Jiřího Drahoše, který sbíral hlasy, aby mohl kandidovat na funkci prezidenta České republiky.

Také vím, že mnozí jeho příznivci navštěvovali domácnosti a nabídli obdobnou podporu pro tohoto kandidáta. Čas letí jako voda, dnes je 24.1.2018 a už pozítří se otevřou volební místnosti po celé zemi, aby v nich občané této země vyjádřili volbou ve 2. kole definitivního vítěze letošních prezidentských voleb. Drahoš x Zeman. Taková je nabídka. Včera na TV Prima to skutečně vypadalo jako na fotbalovém stadiónu, bohužel. Díky téměř neslušné atmosféře jsme se toho příliš od obou nedověděli. Jako obvykle nebylo zajímavé ani to, o čem tam byla řeč, ale to, co bylo vynecháno nebo na co neměli dramaturgové TV čas nebo chuť do programu zařadit. U obou kandidátů a nejen vlastně u nich, mi obecně schází vztah k době normalizace po roce 1968, o jejich tehdejší postoje a světonázor. Tam se odehrál dějinný zlom pro tehdejší Československo, se kterým se potýkáme dodnes a budeme potýkat možná ještě dlouho. Tady totiž nejde o oblíbenou hru, ale o prezidenta této naší zemičky, který bude stát v jejím čele celých pět let. Zamýšlím se nad oběma tábory příznivců, přemýšlím, seznámil jsem se s některými reakcemi na Seznamu, případně dalších serverech. Večer ještě před duelem jsem měl možnost vyslechnout si názor jedné spoluobčanky, které si moc vážím. Cestou k ní jsem zahlédl několik plakátů s portrétem pana Drahoše. Nabídla mi své argumenty a názory s tím závěrem, že bude volit Drahoše. A opět mi přišlo na mysl, co vlastně voliče přiměje rozhodnout se tak, či onak. Zemana spousta lidí doslova nenávidí pro jeho údajnou hrubost, nekončící sklon k pití, k hrubiánství, k tomu, že nás nereprezentuje, jak by měl, a tak podobně. U exprezidenta Klause vadila jeho arogance, povýšenost a další podobné nálepky, které si už ani nevzpomínám. Uvádím to zde proto, že jak Klaus, tak Zeman jsou občanům známí dost dlouho, měli možnost je pozorovat a kritizovat (což nám jde všem asi nejlépe) brzy po revoluci. Do dnešních dnů. Pan Drahoš je díky sdělovacím prostředkům už také většině lidí znám. Je slušný, elegantní, vzdělaný, kultivovaný, zajímá se také o obyčejné lidi. Hodně jsem prolistoval a přečetl, abych získal více sympatií k panu Drahošovi. Jsem rád také dnešnímu rozhovoru v deníku Právo s bývalým velvyslancem v Rusku a v USA panem Petrem Kolářem. Velmi velmi zajímavé informace v něm zaznívají.

A před závěrem této krátké úvahy si propůjčím dnešní otazníky pana Radima Valenčíka, vysokoškolského pedagoga, ekonoma a politika.

„V kontextu voleb prezidenta bychom měli odlišit:

· Vliv toho, zda bude zvolen Zeman nebo Drahoš na společenský vývoj. To je z hlediska dějin faktor spíše okamžitý a v obou případech působící dvojakým způsobem, spíše nepodstatný.

· Vyzrávání a dospívání společenského vědomí a sebevědomí. To je faktor působící dlouhodobě a jednoznačně. Čím vyšší úrovně společenské vědomí a sebevědomí u nás

dosáhne, tím lépe naše země obstojí jak v globální konkurenci, tak i různých turbulencích, které nás čekají.

Vyzrávání a dospívání společenského vědomí a sebevědomí má několik parametrů, z nichž zmíním ty, které hrají v současné době nejvýznamnější roli:

· Schopnost nezaujatě přistupovat k analýze dění, uvědomovat si alternativy, posuzovat jejich pro a proti, vnímat argumenty druhých.

· Schopnost využívat zkušenosti, nezapomínat na to, co se odehrálo dříve.

· Uvědomovat si význam teorie zachycující společenské dění a možnosti její aplikace.

· Ve společenských diskusích klást důraz zejména na vlastní obohacení o přínosné pohledy (argumenty, názory apod.) druhých, bez ohledu na pocit vnitřního souhlasu či nesouhlasu s nimi.

· Realisticky hodnotit postavení naší země, její možnosti, rizika, která ji ohrožují, nespoléhat na pomoc zvnějšku, se kterou máme v různých dobách a v různé podobě v podstatě tutéž zkušenost.

· Snažit se chápat příčiny současných problémů a cesty jejich řešení.

· Vážit si dějin a neustávat ve snaze zařadit si současné dění do dějinného kontextu včetně vytváření stále konkrétnější představy o pozitivní vizi, ke které dojdeme cestou řešení současných problémů.

· Značnou pozornost věnovat schopnosti mezigenerační komunikace, komunikace mezi lidmi vybavenými různými zkušenostmi, ale také odlišně zatíženými stereotypy.

O každém z bodů by bylo možné se rozepsat na několik stránek. Zmíním pro ilustraci jen ten poslední. Na různých diskusích se velmi často setkávám se dvěma názory, které se vyskytují tak často v případě jedné a téže osoby, že je považuji za komplementární:

1. Jednak názor, že vše spěje k horšímu, že ani naše země, ani svět nemá žádnou perspektivu, že nelze nic ovlivnit, že lidé jsou stádo. Zkrátka různě doložené zhrzení a znechucení.

2. Jednak názor, že mladá generace je špatná, zkažená, nechce nic slyšet od té starší, nic neumí, nic nechce dokázat.

Nositelům zhrzenosti, zapšklosti, znechucení snad ani nedochází, že když své postoje prezentují mladým, tak ti je po zásluze pošlou někam. To, že si pak stěžují na nepochopení ze strany mladých, je projevem arogance stáří. A člověk s takovými názory pak ani nemůže nic pozitivně ovlivnit.“

A pan Valenčík končí: „Pokud bych takovému člověku mohl dát radu (i když naděje na její přijetí je malá), doporučil

bych mu, aby se zamyslel nad tím, kde udělal chybu. Kdy a proč přestal hledat odpověď na otázku, jak současné problémy řešit, co všechno je k tomu potřeba, jak porozumět druhým. Jakmile člověk rezignuje na hledání odpovědi na tyto otázky, může se "zapouzdřit" více naznačeným způsobem a sám sebe vyřadit z procesu vyzrávání společenského vědomí a sebevědomí.“

Přiznám se, že o tom, komu dám v pátek svůj hlas, stále ještě přemýšlím.

Další články z kategorie:

Napsat komentář:

Jméno je povinné.

Zadejte validní e-mail.

Text je příliš krátký.

Komentáře:

  • Zatím nikdo neokomentoval tento článek.