Školní výlet bez rizika

Publikováno: 05.06.2016

Zažil jsem mnoho školních akcí. Jako žák či student i z druhé strany jako učitel. Byly to akce různého typu a ražení: několikahodinové procházky, školní výlety jednodenní i s přespáním, exkurze do blízkého městečka i do Prahy, lyžařské výcviky a další podobné akce.

Z hlediska zodpovědnosti za děti jsou tyto akce dost mizerně vyřešené. Odpovědnost má vždy učitel, ten ale není všemocný. Znáte to sami. Aby byla absolutní bezpečnost zajištěna, museli byste držet dítě na řetězu, což je ale neetické, a navíc i ten řetěz se může zadřít do krku a máte problém.

Představme si hypotetickou situaci. Jste učitel z Borkovic a vaši žáci obsadili v náročné krajské fyzikální soutěži krásné třetí místo. Dostali jste se na finále do krajského města Českých Budějovic, kde budete soutěžit o celkové prvenství s dalšími čtyřmi družstvy. Nechcete, aby to pro děti byla jen nudná povinnost, proto zařadíte do programu také návštěvu Černé věže a na oběd si zajdete do velkého nákupního centra.

Obyčejný jednoduchý výlet do Českých Budějovic skýtá mnoho netušených rizik. Jedete „pouze“ s pěti nejlepšími žáky. Jen vy a oni. Soutěž začíná až v 10 hodin, Borkovice je ale poněkud „díra“, proto musíte vyrazit již v 7:34 autobusem do Veselí nad Lužnicí. Sraz dáte pro jistotu na 7:20. Je 7:25, vy stojíte na zastávce pouze se dvěma žáky. (První riziko: dorazí ostatní včas? Dávám tomu stále 90 %.) Jedna žákyně dojíždí ze Zálší, proto už v autobuse bude, tedy měla by být. (Chvilka napětí, ale je to druhá věc, která se může podělat. 90 %.)

Je 7:43, stále stojíte na zastávce a čekáte, dva žáci sice dorazili, o žákyni ze Zálší stále nic nevíte. A co ten autobus? Přijede vůbec tak, abyste stihli vlak? (Každou minutou se šance snižují. 77 %, 76 %, 75 %...) Vlak sice jede až v 8:27, ale ten čas se pomalu blíží a vy trnete.

Vše se podaří, jste v šesti lidech v autobuse, veselí očekáváte Veselí, zdá se, že rizika pominula? Sotva vyjdete z autobusu. „Pane učiteli, já jsem si asi v buse zapomněl peněženku!“ (Bude autobus ještě stát na zastávce? Nevyhodí vás řidič, že už musí jet? Bude tam ještě peněženka? 50 %.) Nevrlý řidič vás sice pustí do autobusu, ale peněženka nikde. Za tři minuty: „Pane učiteli, už ji mám, měl jsem ji v batohu.“

Jízdenky máte koupeny předem, tady riziko nehrozí, vlak přijíždí včas. Za půl hodinky jste z Veselí v Budějicích. Chvilka oddechu končí, musí se vystupovat. Kde je Anetka? „Nevíme, asi na záchodě.“ Z rozhlasu se ozývá: „Vážení cestující, následuje stanice České Budějovice.“ Vás polévá studený pot. (Najdeme Anetku? 62 %). Užuž se chystáte po zastavení vlaku jít za průvodčím, ať chvilku posečká ve stanici, v tu chvíli vyjde Anetka ze záchodu: „Pane učiteli, když já mám průjem.“

Další rizika přicházejí po cestě k muzeu, kde se soutěž koná. Cesta pěšky trvá asi dvacet minut. Rizik je mnoho. Od těch málo pravděpodobných (Spadne na vás meteorit, méně než 0,1 %, přes pravděpodobnější, že dítě vběhne na červenou do vozovky a zajede ho auto, 4 %, po více pravděpodobné, že si na dlažební kostce někdo zvrtne kotník, 31 %).

V muzeu na soutěži obsadíte bramborové čtvrté místo, své svěřence pochválíte za dobrý výkon a jdete na Černou věž a na oběd.

Na věži je rizik mnoho. Někdo může spadnout dolů (2 %), jiný se může pozvracet z výšky (38 %), jiný může pozvracet někoho jiného z výšky (39 %), někomu může spadnout mobil kamkoli dolů a tím se stát znehodnoceným (55 %). Přichází ale nejrizikovější část dne. Dáváte na hodinu rozchod v obchodním centru. Všichni by ji měli vyplnit obědem, někteří jdou koupit kafe do Starbucks za 150 Kč, ale to je jedno. Tam jako učitel nemáte absolutně žádnou kontrolu. Pokud to ale budete prožívat, ani rozchod nedávejte. Spíše doporučuju, zajděte si na pizzu a doufejte, že žáci dorazí na sraz všichni a celí. Že je na záchodech neznásilní pedofil (0,9 %), že po požití energetického nápoje nebudou mít smrtelnou alergickou reakci (16 %), že si nespletou čas srazu (42 %).

Vidíte sami, že rizika na školních akcích jsou tak velká, a to jsem zdaleka nevypsal všechna, že by bylo nejlepší nikam nejezdit. Ale to by děti přišly o zážitky. Spočítejte si sami, jaká je šance, že se nic nestane. Ale ono se vždycky něco stane. Jen musíte doufat, že to bude něco tak banálního, že vás kvůli tomu nezavřou.

Jezdím na školní akce už pár let, zatím mě nikdo nezavřel, ani mé učitele, kteří mne hlídali. Asi máme všichni štěstí.

Další články z kategorie:

Napsat komentář:

Jméno je povinné.

Zadejte validní e-mail.

Text je příliš krátký.

Komentáře:

  • Zatím nikdo neokomentoval tento článek.