Bojovat za mír?

Publikováno: 11.03.2015

Jeden můj přítel s oblibou říkává tento citát: „Bojovat za mír, to je jako šukat za panenství.“ Je v tom obsažen kus pravdy a životní moudrosti. Lze vůbec vojenskými prostředky dosáhnout míru? Nebo násilí plodí vždy jen další násilí?

Dnes se v médiích mnoho píše o svaté válce muslimů, kteří mají povinnost šířit svou víru třebas i mečem. Méně se už píše (ale stále se všeobecně moc dobře ví) o křížových výpravách. Jimi chtěli křesťané ve středověku bránit Boží hrob v Jeruzalémě a zvláště poutníky putující k němu. Považovali to tehdy za svou povinnost.

Západní svět (OSN) dnes považuje za svou povinnost bránit civilní obyvatelstvo kdekoli na světě, je-li na něm pácháno násilí. Alespoň tak se obecně vysvětlují různé intervence poslední doby. Někteří (třeba prezident Miloš Zeman) volají i po organizovaném zásahu proti teroristům z Islámského státu. Máme ale právo bojovat proti terorismu? Máme právo zabíjet někoho, aby on dále nezabíjel? Máme právo vměšovat se do záležitostí jiných států?

Tato otázka se dá formulovat tisíci způsoby. Jsou lidé, kteří by za žádných okolností nepodporovali válku, a jsou lidé, kteří by vždy šli do boje za svou kulturu, za lidská práva, za mír. Jakkoli je mi veškeré zabíjení v zásadě proti mysli, přesto se domnívám, že jsou případy, kdy je třeba tvrdě zasáhnout. Hranice je to ale velice tenká a dilema příliš silné než abych ho mohl jednoduše rozřešit.

Ukažme si příklad. V severní Nigérii se v posledních letech rozmohla islamistická teroristická skupina Boko Haram (česky Západní učení je rouhání), která chce vytvořit v oblasti muslimský stát. „Pracuje“ zejména pomocí teroristických útoků. 2010: 32 mrtvých křesťanů v okolí měst Jos a Maiduguri; 2011: 16 mrtvých po útoku na sídlo OSN v hlavním městě Abuja; 2012: 211 mrtvých po sérii bombových útoků ve městě Kano; 2014: 250 domů podpáleno ve státě Borno na hranicích s Kamerunem; 2014: téměř 300 studentek křesťanského internátu uneseno a rozprodáno jako sexuální otrokyně. A tak by se dalo pokračovat. Tisíce obětí. Uvádí se, že za posledních šest má Boko Haram v Nigérii na svědomí asi 13000 lidí.

V posledních dnes se začala formovat regionální armáda z okolních zemí (zvláště z Beninu, Kamerunu, Čadu a Nigeru) čítající v tuto chvíli cca 8000. Očekává se střet u města Gwoza, kde islamisté z Boko Haram shromažďují své jednotky. Vládám zmíněných zemí došla trpělivost, chtějí skoncovat s terorismem. A dostáváme se k zásadní otázce: je tento krok morálně správný?

S největší pravděpodobností se regionální armádě nepodaří zcela zlikvidovat Boko Haram. Padne obrovské množství lidí na obou stranách a islamisté se pustí do nového boje s ještě větší krutostí - to by hovořilo proti zásahu. Ale na druhou stranu, je správné neustále ustupovat terorismu? Rozhodně ne! Řešení je vyrvat kořen počínající teroristické skupiny hned v počátku, ale to se běžně nedaří (nebo se o tom alespoň nedozvídáme). Ale co v tomto případě, kdy skupina je již hierarchizovaná a etablovaná?

Bojovat proti zlu se musí. A zvlášť proti organizovanému. Ale nejprve je třeba využít všech jiných prostředků. Křesťané mají jako obrovskou zbraň modlitbu, tu lze využít na prvním místě. Dále mírová jednání a další prostředky. Pokud ale vše selže, je třeba jako poslední možnost použít zbraň! Píšu to nerad, ale proti takové krutosti, jakou používá Boko haram, nelze než radikálně vojensky zasáhnout.

Další články z kategorie:

Napsat komentář:

Jméno je povinné.

Zadejte validní e-mail.

Text je příliš krátký.

Komentáře:

  • Zatím nikdo neokomentoval tento článek.