Karel Kryl ještě jednou

Publikováno: 20.08.2018

21. srpen 1968.

Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných maringotkách.
Se slzou na víčku hledíme na sebe, buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.
Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavřel jsi vrátka?

Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami, nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme. Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá, budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.
Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavírej vrátka!
Zavírej vrátka!

 „Píseň reagující na 21. srpen 1968. Dítě a současně mladší sourozenec oslovovaný ve 2. osobě jednotného čísla zde funguje jako zástupný adresát sdělení, sám neodpovídá, projevuje se pouze zprostředkovaně vzlykáním, slzami, klopýtáním. Kryl se prostřednictvím "bratříčka" obrací na jednoho každého posluchače, činí jej součástí písně, zrcadlí v textu jeho vlastní osudy.“ www.karelkryl.cz

            Bylo mi necelých osmnáct a já, spolu se spolužáky a kamarády hltal každou „dobrou“ zprávu po celý rok 1968. Probíhající proces se ve zkratce nazýval – Socialismus s lidskou tváří. Věřil jsem a hltal vše, co se dělo kolem Alexandra Dubčeka, Ludvíka Svobody, Josefa Smrkovského, Jiřího Hájka, Ladislava Mňačka, Pavla Kohouta, Milana Kundery, Josefa Škvoreckého, K231, KAN (Klub angažovaných nestraníků) a dalších osobností a společenských pilířů tehdejšího dění. Zkušení sourozenci a mnozí další odborníci říkali: pozor, tady něco nebude v pořádku. A měli bohužel pravdu. Když jsem v srpnu 1968 poprvé uslyšel tento skvost z úst Karla Kryla – Bratříčku, zavírej vrátka, netušil jsem, že se mi do paměti a podvědomí vryje navždy. Onen 21. srpen jsem prožil v Brně mezi živými štíty složených z „demonstrujících“ studentů a příznivců tohoto procesu bez rozdílu věku… Píseň Karla Kryla s názvem uvedeným v úvodu tohoto textu neopakovatelně a zcela jednoznačně popsala tušené. A k tomu všemu ještě jedna vzpomínka. Na průmyslovce, kterou jsem tehdy navštěvoval, přišla začátkem roku 1969
do třídy češtinářka na pravidelnou hodinu. Řekla – vezměte si, studenti, sešity a napište si jména spisovatelů, které se musí z osnov vyškrtnout a začala diktovat dlouhý výčet jmen, mezi nimi Pavel Kohout, Milan Kundera, Josef Škvorecký, atd. Normalizace a prověrkové komise na dlouhých dvacet jedna let nasměrovaly Československou socialistickou republiku tam, kam měla podle Komunistické strany Sovětského svazu a KSČ patřit –
do socialistického tábora zemí RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci). To vše mlčky
a pokorně proběhlo. Neuvěřitelné! Neuvěřitelné! Neuvěřitelné! Proto navždy Karle Kryle – Děkuji!

Další články z kategorie:

Napsat komentář:

Jméno je povinné.

Zadejte validní e-mail.

Text je příliš krátký.

Komentáře:

  • Zatím nikdo neokomentoval tento článek.