Pronásledování křesťanů

Publikováno: 02.03.2015

Z historie si většinou pamatujeme, jako jedno z mála dat, rok 313, milánský edikt. Byl to rok, kdy římský císař Konstantin Veliký zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími ve své říši (neučinil je tedy státním náboženstvím, to se stalo až později). Do té doby byli křesťané v římské říši více či méně pronásledováni. Kde nechal jeden císař větší volnost, tam o to více druhý krutě trestal.

První velké pronásledování křesťanů datujeme do doby císaře Nerona. Šílený císař na křesťany svedl rozsáhlý požár Říma, který pravděpodobně sám založil. Oběťmi krutého Neronova pronásledování se stali i apoštolové sv. Petr (zemřel ukřižován hlavou dolů, cca 64–67) a sv. Pavel. Od té doby až do začátku druhého století se prováděly masové pogromy křesťanů, roku 113 ovšem vydal císař Traianus edikt, jímž dal pronásledování zákonný rámec. Už se nevyhledávali křesťané po domech a neslídilo se po nich, ale když byl náhodou někdo „odhalen“ jako křesťan, musel předstoupit před soud a obětovat pohanským bohům, pokud by tak neučinil, má být popraven.

Z druhého století je třeba jmenovat pronásledování za císaře Marka Aurelia. Tento slavný vojevůdce, filosof a myslitel byl krutým pronásledovatelem křesťanů. Zpřísnil Traianův edikt; křesťané měli být považováni za nepřátele státu a pátrání po nich se měla věnovat větší péče než dosud. Mezi oběťmi Markova pronásledování byl i významný křesťanský teolog, filosof a apologeta sv. Justin, také zmiňme např. masakr v Lyonu roku 177, kde na přímý císařův rozkaz bylo předhozeno dravé zvěři téměř sto křesťanů, v čele s devadesátiletým biskupem Pothinem.

Třetí fáze pronásledování křesťanů v římské říši byla nejkrutější. Trvala od roku 202 do proslulého Konstantinova ediktu. Éru zahájil nařízením císař Septimius Severus, byl namířen proti křesťanům i proti židům - zakázán byl křest i obřízka. Naprosto nejnemilosrdnějším císařem v tomto období byl Decius, za jehož kratičké vlády (249–251) měli všichni lidé povinnost obětovat pohanským bohům, kdo tak neučinil, byl vystaven soudu, což se většinou rovnalo smrti. V té době bylo logicky mnoho odpadlíků, kteří raději obětovali bohům a zachránili tak svůj život. Za připomenutí stojí ale ty silné osobnosti, které tlaku nepodlehly a zůstaly věrny křesťanství. Na prvním místě to byl papež sv. Fabian, který zemřel mučednickou smrtí 20. 1. 250.

V krutém pronásledování pokračoval na přelomu 50. a 60. let císař Valerian. Poslední éra masového pronásledování křesťanů v římské říši proběhla za císaře Diocletiana. Ten vydal čtyři edikty proti křesťanům, také využil, stejně jako Nero kdysi, požár města (dnešního Splitu), aby krutě terorizoval křesťany. Ti tehdy umírali po desítkách denně. Diocletianus se vzdal vlády roku 305, pronásledování sice hned neskončilo, nicméně velmi záhy.

Zdá se, že nikdy poté křesťané nečelili tak masivnímu pronásledování. Přece jenom ke sklonku západořímské říše se stalo křesťanství státním náboženství, ve východořímské říši bylo ještě těsněji spjato s osobou císaře. Celý středověk de facto křesťanství bylo „mainstreamem“. V novověku mnoho křesťané vytrpěli za Velké francouzské revoluce, ve dvacátém století pak při různých totalitních ideologiích. Nicméně situace dnes není o nic lepší. V Evropě si můžeme zpívat, ale křesťané v muslimských zemích jsou opět brutálně mučeni, stejně jako první křesťané v dobách římské říše.

V Sýrii a Iráku situaci popisuje německý žurnalista Johannes Gerloff: „Muži jsou přinuceni ulehnout do hromadných hrobů a pak usmrceni střelou do hlavy. Kříže, na nichž visí zkrvavená lidská těla. Hlavy - stínají nejen vojákům, nýbrž i miminkům - vystavují se na kůlech, což pak vrazi fotografují a pyšně zveřejňují na internetu.“ Uvádí se, že na celém světě dnes ročně zemře sto tisíc křesťanů z dvou set milionů pronásledovaných!

Zvláště alarmující situace je na území, které ovládá teroristická organizace Islámský stát. Po staletí žili křesťané v severním Iráku na Ninivské planině relativně v míru. Od svržení Saddáma Husajna v roce 2003 muselo za deset let opustit Irák 750 000 křesťanů! Od srpna 2014 do dnešního dne Islámský stát, který Ninivské planině nyní vládne, v podstatě vyčistil oblast od křesťanů. Bombami i donucením k masivnímu úprku. Během dvou srpnových týdnů opustilo severní Irák 130 000 křesťanů.

To, co se děje na Blízkém východě se nám zdá možná relativně daleko. Možná nám to ale pomůže k vytvoření správné představy o zločinnosti Islámského státu, který nemá žádné bariéry. Jestli v dobách římské říše byly zabity desetitisíce křesťanů, tak dnes je situace podobná, možná ještě daleko horší tím, že vše je časově vměstnáno do několika roků! Pronásledování křesťanů v posledních dvou tisících letech vždy bylo a nejspíš i v následujících staletích bude, není tedy jen historickou skutečností, ba, torufám si říct, že to, které teď probíhá, může být vnímáno za pár desítek let jako vůbec nejstrašnější. Naštěstí křesťané v současnosti nejsou tak militantní jako radikální muslimové, přesto nepřichází opět doba, kdy bude nutno se vojensky postavit za svou víru?

Další články z kategorie:

Napsat komentář:

Jméno je povinné.

Zadejte validní e-mail.

Text je příliš krátký.

Komentáře:

  • Zatím nikdo neokomentoval tento článek.