Symbolická moc českých korunovačních klenotů

Publikováno: 31.01.2018

V druhé polovině ledna 2018 jsem s přítelem navštívil ve Vladislavském sále Pražského hradu výstavu se stejným názvem. Seznámím vás v následujících řádcích s Příběhem korunovačních klenotů po roce 1918, který je zveřejněn v brožurce návštěvníkům této zdařilé výstavy.

Tento příběh sebou nese od samého počátku jeden zásadní protiklad. Klenoty přirozeně nenajdeme v žádné z našich republikánských ústav mezi státními symboly, ale když se ohlédneme zpět a pokusíme se vstoupit do posledních bezmála 100 let našich dějin, zjistíme, že příběh z žádného z těch oficiálních nebyl tak bytostně spojen s osudy českého národa a společností v dramatickém 20 .století.

S obnovením české státnosti v říjnu 1918 s vznikem Československé republiky se české korunovační klenoty staly do jisté míry nechtěným reliktem doby monarchie. Po rozpačitém přešlapování k nim státní představitelé politicky, národnostně i kulturně rozmanité první republiky nalezli kladný, ale ne zcela upřímný vztah, který byl demonstrován během velkolepých oslav svatováclavského milénia v roce 1929. Zásadní změnu přineslo až bolestné období německé okupace českých zemí a také dramatický převoz klenotů do slovenské Žiliny a zpět v době mnichovské krize, kdy se klenoty staly přímým svědkem ztráty historického území Čech a Moravy. Bezprecedentní zneužití symboliky klenotů v rámci nacisty pokřivené svatováclavské tradice, známá legenda o Heydrichově svévolné korunovaci zaplacené vlastním životem nebo naopak v obecném povědomí bohužel dosud zcela neukotvený, ale mimořádně silný příběh vystavení kopií českých korunovačních klenotů na světové výstavě v New Yorku v roce 1939, kde se i díky nim stal pavilón po 15. březnu již neexistujícího Československa hlavním symbolem rodícího se druhého zahraničního odboje.

Po odvrácení bezprostředního ohrožení existence státu a národa byly klenoty v říjnu 1945 slavnostně vyzvednuty z úkrytu ve sklepení Pražského hradu a jejich historický státoprávní význam byl plně rehabilitován. Bohužel již velmi záhy se nový režim nastolený v únoru 1948 nezdráhal, podobně jako ten nacistický, využít tuto nejcennější národní relikvii ve své zvrácené propagandě. Na hluboce zakořeněném vnímání klenotů jako symbolu národní a statní suverenity se ovšem nic nezměnilo, což se projevilo zejména při jejich protestně cítěném vystavení jen pár měsíců po srpnové okupaci v roce 1968. Od nánosů komunistické ideologie očistil symboliku klenotů až listopad 1989, kdy se „vláda navrátila“ do rukou českého lidu. Důležitějším státoprávním mezníkem ve vztahu k českým korunovačním klenotům se však stal až rozpad Československa a obnovení samostatného českého státu v roce 1993.

České korunovační klenoty jsou historicky a umělecky nejvýznamnější symbolem české samostatnosti a státnosti. Navzdory různým „pokrokovým“ úvahám se po zániku monarchie nestaly pouhým muzejním exponátem, jakýmsi „číslem ve vitríně“, ale vždy byla zachována úcta k tradici jejich uložení, neoddělitelně spojené s historickou i legendární postavou sv. Václava. Jedním z projevů této kontinuity je symbolické rozdělení klíčů od Korunní komory mezi přední státní, samosprávné a církevní představitele, které se od roku 1918 několikrát proměnilo v reakci na státněpolitické události a vývoj státoprávního uspořádání a jehož kolektivní princip nebyl v obou dobách nesvobody respektován.

Klenoty opouštějí místo svého uložení pouze při významných příležitostech a jejich výstavy se vždy těší obrovskému zájmu veřejnosti, v němž lze mimo jiné spatřit připomínku národních manifestací z roku 1867, kdy se insignie českých králů naposledy vrátila z Vídně a od té doby se nepřetržitě

nacházejí na českém (československém) území. Klenoty byly a jsou živým symbolem a zdrojem národní sebeidentifikace obyvatel zemí Koruny české i závazkem pro naši budoucnost. Tento tradiční a v jistém smyslu posvátný vztah českého národa k svatováclavské koruně a její symbolice přitom není pouze novověkým projevem národního obrození, ale pochází již od samého počátku její existence – od doby „Otce vlasti“. Právě tato úcta čeledě sv. Václava k českému a evropskému dědictví Karla IV. je určující i pro místo českých korunovačních klenotů v době republikánské.

Další články z kategorie:

Napsat komentář:

Jméno je povinné.

Zadejte validní e-mail.

Text je příliš krátký.

Komentáře:

  • Zatím nikdo neokomentoval tento článek.