Je domácí vzdělávání hrozbou?

Publikováno: 11.02.2015

Od roku 2005 je v České republice povoleno domácí vzdělávání dětí prvního stupně základní školy. Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) řekl, že děti učící se doma mohou být hrozbou, doslova: „Vzhledem k tomu, že tu máme i extrémní světonázory, tak opravdu to může být v této politické situaci nebezpečné.“

Je to až s podivem, jak na rovinu to řekl sociálnědemokratický politik. Nebál bych se jeho výrok interpretovat takto: „Chceme uniformní lidi bez vlastního názoru, kteří snáz zapadnou do průměru a v budoucnu budou našimi voliči.“

Doma jsou skutečně vzdělávány děti, které jsou něčím výjimečné. Vybočují z řady, ať už dolů nebo nahoru. Ludvík Zimčík, ředitel ZŠ, jehož škola přezkušuje žáky s domácím vzděláváním, dělí děti do čtyř skupin. 1. Děti, které zažily ve škole něco špatného, např. šikanu, a školní prostředí je pro ně traumatizující. 2. Vrcholoví sportovci trénující několik hodin denně. 3. Zdravotně znevýhodněné děti. 4. Děti z rodin, které chtějí dětem vštěpovat vlastní hodnoty.

Ta čtvrtá skupina mě obzvláště zajímá. Pan ministr asi narážel primárně na ni a vyřknuv „extrémní světonázory“ myslel nejspíš na příslušníky církví, kteří patří do této čtvrté skupiny. Podle ohlasů na internetu je stále více rodin, které chtějí vštěpovat svým dětem své vlastní hodnoty. Dle mého názoru je to zcela v pořádku. Nemám nic proti školám, ale mít děti ve školním věku a dostatek času, také bych uvažoval o jejich domácím vzdělávání.

To s čím se děti totiž ve škole setkají, často nebývá přínosné, zvláště pro jejich mravní rozvoj. Chápu, že socializace a kontakty s vrstevníky jsou školou zajištěny perfektně, lze je však zajistit i jinak. Naopak při představě, že můj prvňák si bude chtít sednout vedle sedmáka na obědě a ten mu řekne: „běž do prdele, ty malý harante“, mi běhá mráz po zádech. A to není všechno. Není to tak dávno, co českou veřejností proběhla debata o sexuální výchově ve školách, není to sice tak drastické jako v jiných zemích, kde se děti na prvním stupni učí navlékat kondom nebo jsou jim k dispozici mazlicí koutky, ale situace také není dobrá. Rád bych si sám jako rodič rozhodl, kdy dítěti vysvětlím sexuální otázky a jakým způsobem. Ve školách by ale moje dítě nemělo šanci, dozvěděl by se všechno od svých „chytřejších“ a „pokrokovějších“ vrstevníků, kteří mají dokonalé informace z celodenního sledování televize a brouzdání po internetu.

Oceňuji lidi, kteří se nebojí jít proti proudu a vzdělávají své děti doma, fandím jim. Výrok pana ministra je vlastně úplně laciný a nemělo by se cenu jím zabývat. Skuteční extremisté, kteří by chtěli dítěti vštípit nějaké nedobré hodnoty, by stejně dítěti vštípili svůj světonázor bez ohledu na to, zda je vzdělávají doma nebo je posílají do školy. Výrok ale byl dobrým podnětem pro úvahu nad domácím vzděláváním a pro ocenění těch, kteří toto cestu využívají. Chápu, že pan ministr by chtěl mít všechny pod kontrolou a zajistit, aby se budoucí občané učili tomu „správnému světonázoru“, ale pane ministře, toto není podstatou demokratické společnosti, tohle už tady jednou bylo!

Další články z kategorie:

Napsat komentář:

Jméno je povinné.

Zadejte validní e-mail.

Text je příliš krátký.

Komentáře:

  • Zatím nikdo neokomentoval tento článek.