Koho budeme volit? (1/9)

Publikováno: 27.08.2017

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se nezadržitelně blíží, 20. a 21. říjen je již za dveřmi. Zbývá devět týdnů. V každém z nich se budeme snažit stručně představit program jednoho ze subjektů, který bude kandidovat. Nejde o nějaké srovnávání podle přesně daných kritérií, ale spíš můj osobní pohled na to, jak mají strany a hnutí dostupný a přehledný program, jaký je jeho obsah a jestli subjekt mohu potenciálně volit či nikoli.

Výběr stran je čistě subjektivní. Rovnou jsem vyřadil KSČM, jelikož tato strana je pro mne automaticky nevolitelná, už jen svým názvem (ale také mnohými názory některých členů), jenž stále poukazuje na zločineckou organizaci, která má za minulého režimu v Československu na svědomí tisíce životů. Zbytek stran zařadím do výběru víceméně podle volebních průzkumů, nebudou chybět tradiční velké strany jako ČSSD a ODS, relativně nové strany a hnutí jako Realisté či SPD, černým koněm ve výběru je Česká pirátská strana. Mrzí mě, že nejspíše se nedostane na některé menší strany jako Strana svobodných občanů nebo Zelení, které v průzkumech figurují těsně před pětiprocentní hranicí vstupu do sněmovny.

První na řadě je Česká strana sociálně demokratická. Sociální demokraté zvítězili v minulých sněmovních volbách v roce 2013, a to se ziskem 20,45 %, s přibližně dvouprocentním náskokem na ANO 2011, se kterým stejně utvořili koalici. S padesáti mandáty poslanci ČSSD obsadili rovnou čtvrtinu sněmovny. Premiér Bohuslav Sobotka jako jeden z mála premiérů České republiky vydržel celé volební období, ačkoli už není předsedou ČSSD. Stranu aktuálně vede statutární místopředseda Milan Chovanec. Volebním lídrem je ostravský politik a toho času ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek.

Hledání volebního programu není těžká práce, na oficiálních internetových stránkách je nahoře záložka Volby 2017, ve které lze nalézt dva dokumenty: volební program s 36 stranami a spíše heslovité populistické desatero s 8 stranami. Obojí je uvozeno předmluvou Lubomíra Zaorálka. V delší z nich říká:

Ocitáme se v bodě zlomu. Ne všichni totiž těžíme ze skvělé kondice naší země stejně. Přitom přichází doba mezinárodněpolitických i technologických změn, která se na našich životech bude stále více podepisovat. Můžeme si vybrat: buď zůstaneme stát na místě, budeme se tvářit, že dnešní nerovnosti jsou vlastně v pořádku a že nám ani moc nevadí, když nám ujede vlak, a zůstaneme na okraji technologicky i civilizačně. Pomohou si pak jen ti, kteří už dnes patří k ekonomické elitě a dávno je netrápí běžné starosti občanů a zaměstnanců. Anebo posuneme celou zemi vpřed. Konečně řekneme dost systému, ve kterém existuje úspěch a bohatství jen pro úzkou skupinu. Konečně se zbavíme „šedých zón“, ve kterých za podivných okolností přicházejí jedni k opravdu velkým ziskům, a druzí naopak o své poctivé živobytí.

Jako již tradičně cílí sociální demokracie především na nižší příjmové skupiny a bohatství považuje za něco jakoby nepřípustného nebo alespoň něčeho vysoce podezřelého. Levicová teze je rozvíjena dále na straně 3 volebního programu:

Není dlouhodobě udržitelné, aby si jedno procento lidí užívalo obrovského majetku a vlivu, zatímco zbylých devětadevadesát procent spoluobčanů na ně pracovalo a každou korunu obracelo v ruce dvakrát. Tudy cesta ke stabilní společnosti nevede.

Na to lze říci jen jedinou věc. Existují samozřejmě lidé, kteří nepoctivým způsobem přišli k bohatství, znám ale mnohé, kteří naopak celý život tvrdě a poctivě pracovali a tím dosáhli bohatství, ti mají být ostrakizováni?

Zajímavý je také poslední odstavec úvodníku na straně tři, kterým se strana nepřímo vymezuje proti Andreji Babišovi a také naplno odhaluje, na které voliče cílí. Těmi jsou „lidé práce“, tedy především zaměstnanci, podporu živnostníků tedy (v souladu s předchozími vyjádřeními čelných politiků ČSSD) očekávat nemůžeme:

Sociální demokracie vám, lidem práce, v duchu svých nejlepších tradic nabízí program vedoucí ke společnosti sebevědomé, sociálně i generačně soudržné a proevropsky orientované. Česká republika není firma – autoritářsky řízená manažery. Česká republika je náš společný domov, který nosíme ve svých srdcích. Pečujme proto o něj s rozumem i citem.

Prvním bodem programu je „Dobrá práce pro všechny“, hlavní myšlenkou je zvýšení minimální mzdy do roku 2022 na 16000 Kč. Pro představu činí minimální mzda 11000 Kč, před pěti lety činila 8000 Kč. Vzhledem k trendu posledních let a zlepšující se ekonomice je logické, že se bude minimální mzda zvyšovat, ale o 5000 Kč za 5 let? Podle mě nerealistická vize, která povede jen k dalšímu zadlužování země. Každý si zaslouží spravedlivou odměnu za svou poctivou práci, chápu také motivační charakter minimální mzdy, přesto si nemyslím, že by stát musel za každou cenu určovat její úroveň. Při volné soutěži přece není dobrou vizitkou pro firmu, když neplatí zaměstnancům odpovídající mzdy; její zaměstnanci pak odejdou a referují o tom ostatním.

Druhý bod „Prosperující a moderní hospodářství“ přináší jednu větu, na kterou jsem již delší dobu alergický, a naskakuje mi při ní téměř hrozivá červená vyrážka:

Snížíme daně malým a středním podnikům a zavedeme spravedlivé progresivní zdanění velkých firem s vysokými zisky.“

Aby se neřeklo, tak se nabídne snížení daní malým a středním podnikům, ale co je za spravedlnost progresivní (tedy procentuálně narůstající) zdanění? Proč má velká poctivá firma odvádět větší procento daní? Spravedlivá daň je snad procentuálně stejná pro všechny!

Další body „Podpoříme rodiny a seniory“ a „Kvalitní zdravotní dostupná péče všem, žádné nové poplatky“ jsou v zásadě obecně správné a nelze s nimi v jádru nesouhlasit. Snad jen zase to levicové zvyšování příspěvků úplně na všechno a tradiční řeči o pravidelném navyšování důchodů (důchodců bude neustále přibývat, z čeho se budou financovat jejich důchody, to už se nepíše).

Dvaadvacátá strana volebního programu ČSSD přináší heslo „Posílíme kvalitní a dostupné školství pro všechny“.

Kvalitní vzdělání dostupné všem je základ pro to, aby každý člověk mohl být platný pro společnost, aby měl šanci uplatnit se v tom, co umí nejlépe. Český vzdělávací systém prošel v posledních letech mnoha změnami. Chceme české školství stabilizovat a vytvořit podmínky pro kvalitní a dostupné vzdělávání.“

S tím zcela souhlasím, i další bod školského programu je logický, a sice fakt, že učitelé jsou platově výrazně podhodnoceni a je třeba jim navýšit platy, ale na 130 % průměrné mzdy? Z čeho? Pro srovnání, průměrná mzda dnes činí přibližně 28000 Kč, 130 % je přes 36000 Kč, před rokem jsem jako začínající učitel měl plat cca 21000 Kč. Opět sliby nezakotvené v realitě. Školský program ČSSD vypadá jinak velmi dobře, snad ještě výhrada k bezplatnému vysokému školství. Kdyby se zavedl nevysoký poplatek, možná by to odradilo určité procento studentů, kteří studují postupně čtyři různé obory, skončí vždy po zkouškovém období, protože na to prostě nemají; nebo by to možná odradilo dívky na filosofických fakultách, které, jak říkával jeden starý profesor, chtějí nějak překlenout období mezi maturitou a sňatkem. Je zřejmé, že další cílovou skupinou ČSSD jsou „chudí studenti“.

Další programové priority jsou „Bydlení je základ“ a „Kvalitní kultura je pro každého“, nestojí za další zmínku. Zahraniční orientace sociální demokracie je naznačena v bodě „Bezpečná a spravedlivá země v srdci Evropy“. Ocenil bych zvláště následující texty:

Diplomacie je základem naší obranné i hospodářské politiky – naše diplomatické schopnosti mohou mobilizovat mnohem větší hospodářskou i obrannou sílu, než jakou bychom kdy sami dali dohromady.  Díky našim spojencům v NATO zajišťujeme bezpečnost naší země a mír v Evropě. Díky našemu členství v Evropské unii můžeme růst ve stabilním prostředí s jasnými pravidly a máme vliv na to, co se kolem nás děje. Evropu zároveň chápeme jako prostor, ve kterém sdílíme hodnoty a identitu, a proto nám na něm záleží.“

Naše diplomatické působení a zahraniční politika budou směřovat k tomu, aby rostla stabilita a nedocházelo ke zbytečným konfliktům, a to celosvětově bez ohledu na kontinent. Konflikty a zhroucené státy jsou výsledkem i zdrojem globálních krizí, bezpečnostních a politických otřesů. Hlavní nástroj, který chceme aktivně používat, je rozvojová spolupráce a humanitární pomoc.“

ČSSD je strana, která chce být součástí jednotné Evropy, také chce spolupracovat se svými partnery v EU a NATO, což si myslím, že je dobře. Izolace není řešení. Svou činností předchozí slova, myslím, dobře potvrzuje ministr Zaorálek svou prací na MVZ ČR.

Poslední bod „Dobrá země pro život“ se týká hlavně dopravy a regionálního rozvoje. Vyčnívá z něho nerealistická vize vysokorychlostní vlakové trati mezi Prahou a Brnem. Za 27 let stále nemáme dokončenou síť dálnic a D1 se pořád opravuje a my budeme snít o vysokorychlostní trati a plavebním kanálu.

Závěrem: Program ČSSD je přehledný, dobře čitelný, jsou z něho jasně patrné programové priority, které jsou značně levicové, s nimi nemohu souhlasit. Program obsahuje plno nerealistických vizí a planých slibů, kterých už tady bylo velké množství. Strana odmítá ty, kteří lusknutím prstu všem zařídí lepší zítřky, ale tak se sama chová. Jasně se také vymezuje proti svému současnému koaličnímu partnerovi ANO 2011 a jejímu lídrovi. Jako pozitivní vidím vize v zahraniční politice, které jsou podepřeny činy. Oceňuji, že ČSSD je strana na demokratických základech.

Další články z kategorie:

Napsat komentář:

Jméno je povinné.

Zadejte validní e-mail.

Text je příliš krátký.

Komentáře:

  • Zatím nikdo neokomentoval tento článek.