Koho budeme volit? (2/9)

Publikováno: 01.09.2017

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se nezadržitelně blíží, 20. a 21. říjen je již za dveřmi. Zbývá osm týdnů. Na řadě po ČSSD, kterou jsme představili v minulém týdnu, je Občanská demokratická strana, další velká tradiční strana. Pro někoho bohužel, pro někoho bohudík, strana v posledních letech zaostává za svými předchozími volebními výsledky a spíše se z vnitřní krize snaží dostat zpět na obě nohy a dokázat, že ještě má co české politické scéně nabídnout.

Občanské demokraty vedl od roku 1991 do roku 2002 Václav Klaus, jehož vystřídal Mirek Topolánek (do roku 2010) a posléze Petr Nečas (do roku 2014). Současným předsedou ODS je Petr Fiala. Všichni předsedové ODS, krom posledního jmenovaného byli zároveň ministerskými předsedy, Petr Fiala by jistě rád navázal na své předchůdce, ale podle posledních průzkumů to moc nevypadá, strana figuruje na čtvrtém místě za KSČM. Ve volbách v roce 2013 strana získala 7,72 % a 16 mandátů, což demonstruje znatelný propad od voleb v roce 2010, kdy strana byla ve volbách těsně druhá se ziskem 20,22 % a 53 mandáty. ODS tedy, očištěna od skandálů, cílí na lepší výsledek než v roce 2013. Sluší se také doplnit, že strana kandiduje s podporou Strany soukromníků ČR.

„Silný program pro silné Česko“ - tento slogan lze vidět na mnohých billboardech společně s tváří Petra Fialy po celé republice. Stejný slogan vévodí i volebnímu programu, jenž je bez problémů k nalezení na oficiálních internetových stránkách ODS v záložce Volby 2017. Program obsahuje celkem 19 stránek. Po úvodním slovu předsedy následuje 13 programových oblastí, z nichž každá obsahuje stručný komentář, a pak heslovitě odstavce „zavedeme“, „zrušíme“ a „prosadíme“. Kromě hlavního programu nabízí ODS zjednodušenou verzi členěnou do čtyř oblastí: Daňový balíček ODS - Antibyrokratický balíček - Plán pro vzdělanou společnost - Program pro národní bezpečnost.

V úvodníku Petra Fialy se dočteme, že volební program není přežitek a že voličům nestačí pár líbivých hesel. Mezi řádky čtu vymezení proti novým politickým subjektům, zvláště proti ANO 2011 Andreje Babiše. Dle Fialy je ODS strana s dlouholetými zkušenostmi, která se nebojí převzít vládní odpovědnost a vše má pečlivě promyšlené:

Naše návrhy – bez ohledu na to, jak moc jsou radikální – nejsou momentálními nápady ani jen bez rozmyslu navrženými tezemi. Jsou vždy pečlivě promyšlené a propočítané. To se týká jak navrhovaných daňových změn, tak i boje s byrokracií, zjednodušení komunikace se státem či podpory vzdělávání. A podobné je to i v dalších oblastech, od zdravotnictví přes bezpečnost až po zajištění kvalitního života na venkově.“

Prvním programovým bodem jsou „Nízké a jednoduché daně.“ ODS se v souladu s pravicovým zaměřením (nebo spíše v návratu k pravici?) snaží zjednodušit daňový systém a v zásadě snížit daně (DPH na 10 % z 15% sazby resp. 19 % z 21% sazby). Souhrnem daňové politiky ODS by mohlo být: „Pokud jsou daně nízké a jednoduché, lidé nemají důvod je obcházet a vyhýbat se svým povinnostem.“ S tím se dá souhlasit, ačkoli apel na poctivost českého člověka, který s komunistickou mentalitou stále si „půjčuje“ „nepotřebné“ kabely z práce, nemusí být vyslyšen. Zajímavý bod programu je „možnost posílat 1 % důchodového pojištění jako příspěvek na důchod přímo svým rodičům nebo prarodičům, kteří jsou v penzi.“ Tím by aspoň nepatrně ovlivnili potomci pozitivně sociální úroveň svých seniorů. K pravicovým rysům stranické politiky patří také odmítnutí progresivního zdanění.

V oblasti podnikání se ODS přiklání k tomu, aby stát nezaváděl nové regulace a dal živnostníkům možnost rozvinout se. Nepochybně nejtřaskavějšími položkami by v případě vlády ODS bylo zrušení elektronické evidence tržeb (EET) a zákazu kouření v hospodách, tedy bodů, které schválila a zavedla současná vláda. Nedávno jsem navštívil kolínskou nádražní hospodu v době oběda, nekouřilo se tam, protože to je zakázané a bylo mi tam docela příjemně, kdyby se tam kouřilo, patrně bych tam nevešel, jelikož mi kouření vadí, ale přesto je mi nepříjemnější státní regulace v této oblasti. Ať si každý restauratér zvolí, zda má klientelu spíše kouřící, či nekouřící. Patrně bych do kolínské hospody nevešel, ale možná by vešli jiní tři kuřáci, kteří by udělali barmance větší tržbu.

„Přátelská veřejná správa a digitální společnost“, to je na první pohled poněkud hrozivý název třetí programové priority. Vše je ale hned v úvodu vysvětleno: Technologie nesmějí podporovat šmírování, represi a uvalování nových povinností. Zavádění digitálních služeb státu musí vést ke zjednodušení a omezení jednotlivých agend. Chytré je, že veřejná správa může být digitálně zjednodušená, zároveň by ale měla nabízet variantu vyřídit vše i bez internetu.

V oblasti školství ODS preferuje kreativitu a podnikavost:

Aby se Česká republika ve světě dlouhodobě prosadila jako svobodná, demokratická a bezpečná země, musí mít vzdělané občany připravené na budoucnost. Každý musí mít stejnou šanci získat kvalitní vzdělání. Školy jsou vzdělávací instituce, nikoli komunitní centra. Vzdělání má vést ke kreativitě a podnikavosti, nikoli k tomu, aby se člověk jen spoléhal na stát. Prioritou musí být regionální školství, zejména základní, které bylo dlouhá léta opomíjeno. Vzdělávání na vysokých školách musí být propojeno s nejnovějším vědeckým výzkumem.“

Požadavek na průměrný plat učitele 35000 Kč je podobný jako u ČSSD, tudíž poměrně nereálný, na takové skokové navýšení se musí někde vzít peníze. ODS chce také prosadit spravedlivé financování základních a středních škol a snížení rozdílů v kvalitě vzdělávání v jednotlivých regionech, jak toho chce dosáhnout konkrétně, to už nepíše.

Z bezpečnostní politiky občanských demokratů mě zaujaly „kurzy pro studenty vyšších ročníků středních škol, aby si osvojili základní návyky pro zvládání krizových situací“, to zní zajímavě a čím dál tím víc se to může hodit. Zahraniční politika je poměrně důležitém tématem, a ačkoli jsou v ODS různé hlasy i proti EU, strana deklaruje prounijní postoj:

Prosazujeme aktivní, sebevědomou a čitelnou zahraniční politiku, kterou definují realismus, pragmatismus a orientace na praktické výsledky a jež zároveň ctí naše tradice a hodnoty. Mezi její hlavní cíle patří zajištění bezpečnosti naší země a hájení jejích ekonomických zájmů. Občanská demokratická strana je tradičně prozápadní a transatlantická, za klíčové považujeme členství v NATO a v Evropské unii. K EU máme dlouhodobě konzistentní vztah: nepatříme mezi naivní eurooptimisty ani mezi radikální euroskeptiky. Členství v EU je geopoliticky i ekonomicky jedinou realistickou možností, jak ukotvit naši exportně orientovanou zemi v politickém i ekonomickém prostředí evropského kontinentu.“

Poněkud populisticky působí ale body k prosazení: „hájení a prosazování českých národních zájmů; jednání o jasnějším vymezení kompetencí EU a o navrácení části kompetencí zpět na národní úroveň; EU toho bude dělat méně, ale lépe; odmítnutí veškeré legislativy, která je v rozporu s národními zájmy ČR, jako jsou např. povinné kvóty pro uprchlíky nebo regulace legálního držení zbraní; výjimku ze společné azylové a migrační politiky.“ To jsou všechno body, které se zpětně jen velmi těžko budou prosazovat, na to se mělo myslet dříve.

Z dopravní politiky vyčnívá „zákon o prioritních stavbách (D35, D43, Pražský okruh, D3, D6 a vysokorychlostní trati Drážďany–Praha–Brno–Ostrava a Praha–Plzeň–Mnichov)“ a zvýšení konkurence na železnici, což obojí může mít pozitivní efekt pro cestující. Právní politika upoutá důsledným boj s drobnou kriminalitou – „vybrané přestupky stejné povahy (např. kapesní krádeže) se sčítají a následně jsou klasifikovány jako trestný čin“ a zvláště bodem k prosazení „nedotknutelnost soukromí jako základní parametr při posuzování nových zákonů a aplikaci těch stávajících“.

Rodinná a sociální politika ODS bude nejspíš trnem oku mnohým levicovým voličům:

Funkční rodina je základní stavební kámen lidské společnosti a stát ji proto musí cíleně podporovat a chránit, nikoli se ji snažit nahrazovat alternativním uspořádáním partnerského soužití. Stát musí také zajišťovat nezbytnou pomoc těm, kteří si nemohou pomoci sami – seniorům, lidem se zdravotním postižením, ohroženým dětem a všem dalším potřebným, kteří se ne vlastní vinou dostanou do tíživé životní situace. Měl by tak činit jen na přechodnou dobu, nikoli celoživotně. Pravicová sociální politika není podporou programových povalečů, kteří zneužívají současný děravý sociální systém. Sociální politika musí být svou formou i obsahem adresná a individualizovaná.

Oceňuji zvláště konzervativní prorodinnou politiku a odmítnutí „alternativních uspořádání“. Zdravotnická politika ODS počítá s větší volbou pacienta při konkrétním úkonu, samozřejmě s nadstandardním doplatkem. V Česku je nadstandardní zdravotnictví, úroveň samozřejmě musí být zachována, jak jen to jde, ale pokud si chce někdo připlatit, proč ne.

Posledními body programu jsou „Svoboda a nezávislá kultura“, „Prosperující zemědělství a podpora venkova“ a „Konzervativní ekologická politika, příznivé životní prostředí“. De facto ničím nejsou pro mě zajímavé, snad jen opět věta směrem k větší svobodě občanů: Zrušíme „nadbytečné úřední zásahy do života, např. umožníme kácení stromů na soukromých zahradách bez souhlasu úřadů; na vlastní zahradě je každý svým pánem“.

Závěrem: Program ODS je přehledný, ale na můj vkus příliš heslovitý. Sice se dobře čte, ale často chybí rozvinutí tezí a prostředků, kterými chce strana toho nebo onoho dosáhnout. Jsem rád, že se strana konsoliduje po předchozích kauzách, poučila se v čase stráveném v opozici, domnívám se, že má co nabídnout. Pro pravicového konzervativního voliče je to jedna z možných voleb. Je téměř jisté, že ODS by nešla do vlády s Andrejem Babišem, už jenom proto, že vehementně prosazuje zrušení EET, kterou Babiš zavedl. Občanští demokraté jsou pevnou součástí českého politického spektra, a byť by nezasedali v příští vládě, jejich pravicová politika bude v poslanecké sněmovně potřebná.

Další články z kategorie:

Napsat komentář:

Jméno je povinné.

Zadejte validní e-mail.

Text je příliš krátký.

Komentáře:

  • Zatím nikdo neokomentoval tento článek.