Koho budeme volit? (3/9)

Publikováno: 09.09.2017

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se nezadržitelně blíží, 20. a 21. říjen je již za dveřmi. Zbývá sedm týdnů. Na řadě po ČSSD a ODS, které jsme představili v minulých týdnech, je jedna z nových stran na české politické scéně, Realisté. Před přečtením programu jsem na realisty narazil akorát v reklamě, když na mne tu a tam vyskočil z plakátu mentor strany Petr Robejšek. Nejprve v saku, v košili a v kravatě, po změně stylu jen v bílém triku s hvězdou a v saku. Nápadně také Realisté připomínají neformální název Masarykovy strany (jinak České strany pokrokové), která fungovala v období 1900–1918.

Realisté jsou politickou stranou zaregistrovanou teprve v prosinci 2016. Původní název strany zněl Strana regionů. Říjnové volby budou tedy první ostrou zkouškou tohoto nového uskupení. Zdá se, že strana nemá předsedu, za stranu vystupuje mentor Petr Robejšek, publicista a politolog kandidující v Praze z posledního místa, a tým zakladatelů, z nichž vyčnívají dva tajemníci Michal Moroz a Jiří Hynek. Ve volbách chtějí Realisté dosáhnout až 20 %, volební průzkumy jim přisuzují balancování okolo pětiprocentní hranice.

Strana má svůj volební program bez potíží k nalezení na svých webových stránkách. V záložce deklarace je k dispozici jeho zhuštěná dvoustránková verze. Plná verze obsahuje 14 stran a 11 programových priorit. Každá priorit zahrnuje tři body, které jsou rozděleny na tři části: „klíčová změna“, „co uděláme?!“ a „proč je to důležité?“. Nesmí chybět úvodní slovo Petra Robejška, v němž se opírá o tradiční politické strany:

Na následujících řádcích se seznámíte s volebním programem Realistů. Můj hlavní programový bod, a tedy programový bod Realistů, zmíním již zde. Slib plnit sliby. Máme metodiku a řád, díky kterému vznikl náš program „33 realistických kroků vpřed“. Muzeální strany jsou zvyklé na prosazování svých slibů zapomenout v okamžiku, kdy se uzavřou volební místnosti, Realisté se svých cílů výměnou za pozice rozhodně nevzdají. To je náš program.“

Prvním bodem „Národní zájem“ cílí realisté patrně na příznivce Tomia Okamury, nabízí např. lidové veto, aby se zabránilo realizaci „hloupých a nežádoucích myšlenek“, když se dokáže veřejnost sjednotit. Rád bych připomněl, že v ČR máme zastupitelskou demokracii, volíme si své zástupce na nejrůznějších úrovních, aby za nás rozhodovali. Každý občan starší 18 let může ovlivňovat politiku, lidové veto je výhradně populistický krok. Sympatické kroky jsou navrženy v druhém bodě „Bezpečnost“. Realisté chtějí zavést povinný tříměsíční vojenský výcvik, aby se posílila schopnost nové generace bránit svou vlast. Absolvent výcviku by zároveň získal zbrojní průkaz. Součástí bezpečnostní politiky Realistů je také zavedení ústavního práva vlastnit zbraň. To jsou významné kroky z hlediska svobody jedince i bezpečnosti státu.

V oblasti práva je zajímavé akorát vytvoření samosprávného soudního orgánu, který má zvýšit nezávislost soudců. Ekonomice vévodí odmítnutí eura a zavedení jedné 15% daně:

Jednoduché a nízké daně motivují k větší ekonomické aktivitě, snižují počet neplatičů a podvodníků a střednědobě vedou k vyšším příjmům státního rozpočtu.

S daněmi se dá vcelku souhlasit, Realisté se zde profilují jako pravicová strana. Odmítání eura ale vidím jako další z populistických kroků. Stejně jsme se k němu zavázali už v minulosti a neustále jsme ekonomicky ovlivňováni zeměmi, které hospodaří s eurem, česká ekonomika je tak jako tak úzce vázána na euro.

V položce „Podnikání“ se Realisté staví za vzdělané, zručné, kreativní a pracovité lidi. Malé a střední podniky prý není třeba podporovat, jen jim neházet klacky pod nohy, jako se to děje. Dalším bodem je „Vzdělávání“, priorita všech stran. Realisté nabízí výuku angličtiny od 1. třídy, to je podle mě nesmysl, od 3. třídy se do maturity dá naučit úplně stejně kvalitně, jde o to, kdo to učí a jak to učí, počet let učení se jazyku nezaručí, že ho děti budou umět. A pak jaksi nečekaně nerealistická vize zvýšení platů učitelům, tentokrát do roku 2019 na průměrně 40000 Kč! Připomínám, že ani ultrapopulistická ČSSD v této oblasti neproklamovala tak vysokou částku, pouhých 36000 Kč. Dodávám jen, že peníze ve školství jsou potřeba, ale kde na ně vzít? Žijeme stejně na dluh, tak proč si nedopřát.

„Informační společnost“, to je název sedmého programového bodu Realistů. V něm nabízejí přesouvání veřejné správy na internet, nabízí se podobnost s ODS. Občané ovšem nesmějí být k elektronizaci nuceni. No to mi spadl kámen ze srdce. Myšlenka to není špatná, ale kdo zaručí neustálé šmírování všeho od všech? Zdravotnická politika Realistů se nese ve znamení zavedení standardů a příplatků za nadstandardní úkony:

Určíme výši nároku pacienta na úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Každý výkon, lék či zdravotnický prostředek bude plně hrazen do této výše. Cokoliv nákladnějšího nad úhradu z veřejného zdravotního pojištění bude otevřeno pro možnost individuálního doplatku pacienta formou přímé platby nebo pokrytím z dodatečného zdravotního připojištění. S tím souvisí i možnost individuální volby pojistného programu.“

Po vcelku nezajímavém bodu „Krajina“ se dostáváme k „Infrastruktuře“. Zde je patrná shoda s ODS v otázce zákona o prioritních stavbách (či chcete-li strategických komunikacích). Zákon by měl údajně zjednodušit stavbu dálnic tak, že by Realisté chtěli mít 100 km dálnic v příštích čtyřech letech. Cílí také na vysokorychlostní železnici Děčín-Praha-Brno-Vídeň. Sny to jsou hezké, obávám se však, že vzhledem ke zkušenostem z předchozích období u snů zůstane.

Posledním jedenáctým bodem programu je rodina.

Rodinu považujeme za nejvyšší hodnotu a její podporu a ochranu za jedinou spolehlivou cestu zajištění budoucnosti našeho národa. Bohužel v dnešním světě ztrácí stále více na významu. Mění se role muže a ženy i ekonomická funkce rodiny. My se s tím nechceme smířit, a tak naše rodinná politika představuje soubor opatření pro podporu rodiny a současně i respekt k její autonomii. Rodina nese odpovědnost za své členy, je ztělesněním lásky a solidarity a přirozenou sociální sítí. Stát má zasahovat teprve tehdy, pokud rodina selže. Rodina má zajistit šťastné dětství, odpovědný život a důstojné stáří a my jí k tomu vytvoříme co možná nejlepší podmínky.

Pěkná proklamace, ale dva ze tří bodů se týkají důchodového pojištění a třetí je podpora jeslí, školek a částečných úvazků. Jak dosáhnout toho, aby rodina dále neztrácela na svém významu?

Závěrem: Program Realistů je přehledně členěný do jedenácti priorit, ale značně zjednodušující a výběrový. Opět se v něm vyskytují populistická hesla jako lidové veto. Je zřejmé, že Realisté cílí na pravicové konzervativní voliče, kteří jsou nepokojeni s ODS a TOP 09, některé hlasy můžou přetáhnout i SPD Tomia Okamury. Oceňuji některé inovativní odvážné prvky jako návrh zavedení tříměsíčního vojenského výcviku. Bude záležet na tom, kolik lidí omrzel už Andrej Babiš a dá hlas něčemu novému. Slib plnit sliby je pěkná idea, ale už jsme tu měli Věci veřejné, ANO 2011, budou Realisté třetím černým koněm?

Další články z kategorie:

Napsat komentář:

Jméno je povinné.

Zadejte validní e-mail.

Text je příliš krátký.

Komentáře:

  • Zatím nikdo neokomentoval tento článek.